Mnozí bez rozmýšlení namítnou: „No přece spí!“. Není tomu ale tak. Včela totiž nikdy do spánku neupadá. Na podzim, při poklesu venkovní teploty již pod +10°C se včely dělnice seskupí do těsného chumáče okolo matky, která je nejdůležitější členkou včelstva. Tento chumáč se v průběhu zimy pozvolna stěhuje po plástech se zásobami, které dělnice nashromáždily během léta. Velmi pomalým trávením těchto zásob a měnícím se uspořádáním chumáče včely udržují matku i při největších mrazech při teplotě od +20°C do +30°C. Na povrchu obalu neklesne teplota pod +10°C. Takto včely, pokud nejsou rušeny, vydrží až do prvních jarních proletů. Často už v měsíci lednu nebo únoru bývají krásné slunečné dny, kdy se za poledne venkovní teplota vyšplhá přes +10°C. Toho včely využívají k tzv. vyprášení a vyprázdnění výkalových váčků. A tak pozorný návštěvník včelařského stanoviště může být překvapen, že včely létají, přestože v přírodě není jediný květ, který by byl pro ně lákadlem.
A práce nás, včelařů, v tomto období? Kromě zajištování klidu včelstev pro jejich zdárné přezimování, je to odběr zimní měli z podložek na dně úlů, tj. odběr všeho, co odpadlo z činnosti včel v období kdy nelétají. Tato měl se posílá na laboratorní rozbor přítomnosti pro včely nebezpečné roztočové nákazy, varoázy.
Březen rozehřívá včelám srdce
V březnu, jako přechodovém měsíci mezi zimou a jarem, se příroda pomalu probouzí k životu. Můžeme se po dlouhé době těšit z ptačího zpěvu, rozkvétají první olše, jívy, lísky, sněženky a bledule.
Také včely v tomto měsíci začínají ožívat. Matka v teplém středu chumáče dělnic stále intenzivněji klade vajíčka na dna plástových buněk, které se uvolnily po spotřebovaných zásobách medu. Z vajíček se vyvinou larvy, které můžeme pozorovat v odkrytých buňkách plástu a z nich po zavíčkování buněk voskovou zátkou se přes stadium kukly po 21 dnech líhnou včely-dělnice. Ty už tvoří tzv. letní generaci včel, která bude připravena k opylení ovocných stromů, volně kvetoucích rostlin a hospodářských plodin.
Protože včely potřebují pro krmení svého plodu kromě medu také pyl, který je pro ně kromě cukrů zdrojem všech ostatních výživných látek, využívají každého teplého dne k vylétávání z úlu a sbírání této potravy právě na časně rozkvétajících stromech. Dále potřebují, hlavně pro štěpení cukrů obsažených v medu, dostatek čisté vody, kterou sbírají v bezprostředním okolí úlu.
Včelařova práce v tomto předjarním měsíci spočívá právě k přísunu čerstvé vody na včelnici pomocí různě konstruovaných napajedel, a to zvláště tam, kde chybí přírodní zdroj vody. Dále se včelstva přikrmují nejlépe plackou z medocukrového těsta, která se položí na horní loučky rámků a slouží jako zdroj potravy pro rychlejší rozvoj vyzimovaných včelstev.
Závěrem bych chtěl zdůraznit to, jak jsou děje v přírodě moudře načasovány, aby vše fungovalo tak jak má. Z včelařského pohledu se již v tomto měsíci musí včelstva dostat do dobré síly a kondice, aby až vše rozkvete, bylo také vše dostatečně opyleno. Přimlouvám se také za to, aby lidé chránili a neničili časně kvetoucí vrby jívy (lidově řečeno kočičky), které jsou pro včely v tomto období takřka jediným zdrojem pylu.
Duben – včelařské jaro
V době, kdy píši tento příspěvek, vládne v přírodě ještě poměrně tuhá zima a v srdcích i myslích většiny včelařů sílí obavy o přežití jejich včeliček. Jsou to prakticky čtyři měsíce od chvíle, kdy se včely mohly naposledy prolétnout a vyprázdnit své výkalové váčky a také zejména se sílícím předjarním plodováním stoupá spotřeba rychle se tenčících medových zásob. Hrozí tedy nebezpečí úhynu včelstev hlady. Věřme ale, že tyto chmurné předpoklady se nenaplní a že jakmile se oteplí, budou se mít včely čile k životu a ztráty budou minimální.
Včelařský duben je měsíc ve znamení prudkého rozvoje včelstva, líhnutí se velkého množství nové generace včel, kterým říkáme letní nebo krátkověké a postupnému vyhynutí včel zimních neboli dlouhověkých. Zimní generaci včel se říká dlouhověké proto, protože se vylíhly v pozdním létě a na začátku podzimu předchozího roku a musely překonat 7-8 měsíční období, kdy matka klade nová vajíčka velmi omezeně nebo vůbec ne. Naopak letní včely, které se líhnou od jara do léta a které v průběhu svého života intenzivně a obětavě pracují ve prospěch svého mateřského včelstva, se dožívají maximálně 6-8 týdnů.
Včely totiž mají v sobě zakódovány tři hlavní pudy, které využívají hlavně v jarním a letním období. Je to pud stavební, pud shromažďovací a pud obranný. Stavební pud u včel začíná podle počasí a podle množství snůšky někdy koncem dubna a začátku května a projevuje se stavbou známých šestibokých voskových plástových buněk, které slouží včelám k odchovu plodu a k ukládání zásob medu a pylu. Vosk včely vytváří ve speciálních voskotvorných žlázách a je to vlastně zplodina jejich metabolismu, která je využita k dokonalému a v přírodě ojedinělému dílu. Další pud je shromažďovací a projevuje se sběrem sladiny v přírodě ve formě květného nektaru a medovice a jeho zpracování a uskladnění v plástech. A nakonec s obranným pudem včel se většina z nás jistě setkala tak říkajíc na vlastní kůži a dobře víme, jak si včely dokáží obětavě chránit své dílo a svoje společenství bolestivým bodnutím žihadla s jedovou žlázou i za cenu ztráty vlastního života.
Květen – měsíc prvního medu
Podle většiny lidí je květen nejkrásnějším měsícem v roce, měsícem, v němž příroda hýří barevností a záplavou nejrůznějších květů. Ti méně romantičtí se naopak dovolávají pranostik o vlhkém máji, ledových mužích apod.
Pro včely je květen obdobím, kdy už intenzivně plodují (matka dokáže klást až 1000 vajíček denně) a stávající, ještě zimní, úlový prostor jim začíná být těsný. Včelař tedy musí správně vystihnout okamžik, kdy včelám, úměrně jejich počtu, zvětší prostor přidáním dalšího nástavku s prázdnými plásty. Zastavme se nyní krátce u toho, z jakých částí se vlastně skládá úl. Základem každého úlu novější konstrukce je odnímatelné dno s tzv. česnem a letákem. Česno je vlastně podélný otvor, kterým se včely dostávají z a do úlu a leták je ploché prkénko před česnem sloužící pro snadnější start a přistávání včel. Na dně je postaven první nástavek, který nazýváme plodiště. Je to bedýnka složená ze čtyř stěn, do které jsou zavěšeny rámečky z lipového dřeva s voskovými plásty. Rámečky slouží včelaři k pohodlné manipulaci se včelím dílem. Zde v plodišti se pohybuje matka a klade do plástových buněk vajíčka a včelstvo zde vychovává své potomstvo.
Pokud je v přírodě nektarová snůška, včelař umisťuje nad plodiště další nástavek, kterému říkáme medník. Ten je od prostoru plodiště oddělen mateří drátěnou nebo plastovou mřížkou, kterou prolezou jen včely dělnice, ale rozměrnější matka se do medníku dostat nemůže. Je to jeden ze včelařských fíglů jak zajistit, aby včely ukládaly do medníku jen čistý med. A právě v květnu je velmi silná snůška sladiny hlavně z květů ovocných stromů, smetánky lékařské, kaštanu, řepky olejné, atd. Z nektaru těchto květů včely vytvoří světlý tzv. květový med, který by pro své jedinečné složení neměl chybět na stole žádného spotřebitele. Je to vyvážená směs přírodních, velmi dobře stravitelných jednoduchých cukrů, zvláště vhodných pro děti a rekonvalescenty. Velmi cenný a zdraví prospěšný je také v medu obsažený květový pyl a v neposlední řadě enzymy, kterými včely přírodní nektar obohacují.
Červen –měsíc medu a rojení
Měsíc červen je pro včely měsícem největšího rozvoje, kdy se veškerá síla včelstva soustřeďuje na shromáždění maximálního množství sladiny pro přežití následující zimy. Toho už od pradávna člověk využívá a v podstatě včelám med krade pro svoji potřebu. Tomto bodě se vlastně moc nelišíme od medvědů.
Jak se vlastně med dostane z buněk včelího plástu do sklenic na stůl spotřebitelů? Včelař musí (samozřejmě za značného nesouhlasu svých včel) odebrat rámečky se zavíčkovanými medovými zásobami z medníkového nástavku úlu, smetáčkem nebo husím brkem omete z plástu včely a odnese je do včelotěsné místnosti. Tam se musí z buněk odstranit vosková víčka a plást se vloží do medometu. To je vlastně plechový sud s otočným košem uvnitř. Do koše se naskládají plásty a otáčením koše za pomoci odstředivé síly med z buněk stříká na vnitřní stěny medometu. Po stěnách stéká na spádované dno, odkud se vypouští přímo do sklenic. Med se už nijak chemicky neupravuje, při správném skladování a zabránění styku se vzdušnou vlhkostí a silnými pachy vydrží i několik let.
Zajímavým průvodním jevem života včel koncem května a v průběhu června je jejich bezpohlavní rozmnožování, které je spíš známé pod obávaným pojmem rojení. Příčin rojení je hned několik – od malého prostoru pro mnoho včel, přílišného horka v úlu až po starou a nevyhovující matku. Včelstvo na plástech vytvoří větší buňky, které po zakladení vajíčky protáhnou do velkých útvarů, matečníků. Tato vajíčka, z nichž se vylíhne budoucí nová matka, včely přímo zaplavují mateří kašičkou. Po zavíčkování matečníků stará matka s částí včel opustí úl, usedne na strom a kolem ní se utvoří známý útvar včel – roj. Některé včely – pátračky hledají nějakou dutinu, kde by se roj mohl umístit. Po úspěšném nalezení vhodného místa se roj zvedne a odlétá na ono místo založit nové společenství. V původním úlu se vylíhne nová matka, vylétne z úlu spářit se s až 10-12 trubci a takto oplodněná se vrací pokračovat v kladení vajíček. Páření probíhá v letu a trubci při něm hynou.
Poslední medobraní
Zatímco dětem v červenci začínají prázdniny a většině lidem dovolené, činnost včelstev už směřuje k přípravám na nadcházející zimu. Včely létají na poslední zbytky kvetoucích rostlin a sbírají sladinu a pyl. V letním období se už také začínají líhnout „dlouhověké“ včely, které společně s matkou musí přežít až do jara.
V průběhu července včelaři svým včelám odebírají z medníkových nástavků poslední letošní med. Tento med má známou hnědočervenou až tmavě hnědou barvu a svou charakteristickou vůni. Tento med se nazývá medovicový, ale spíše je všeobecně známý jako med lesní. Co to vlastně je ta medovice? Je to sladký produkt mšic, které cizopasí na lesních porostech. Tuto sladinu včely sbírají a zpracovávají ji na med. Podle původu sbírané sladiny z přírody se tedy medy rozdělují na medy květové a medy medovicové. Spotřebitelé se také mohou setkat s medem pastovaným. Není to nic jiného, než med květový, který je upraven proti jeho nepříjemné krystalizaci speciálním postupem míchání, kdy se velké krystaly medu vzájemným třením obrušují na velmi malé částice, které už se nespojí a med neztvrdne. Není to tedy úprava chemická, ale čistě mechanická a nemá žádný vliv na kvalitu medu. I po této úpravě jsou v medu zachovány všechny hodnotné látky, je měkký, snadno se roztírá a přitom, na rozdíl od tekutého medu, při nabírání nekape a neztéká.
Protože včelař svým včelám odebral všechen med, který by jim sloužil jako potrava pro přežití zimy, musí včelstva hned po medobraní nakrmit. Používá se k tomu hustý cukerný roztok, který se prostřednictvím různých druhů krmítek dodává včelám. Každé včelstvo je třeba zásobit poměrně velkým množstvím tohoto roztoku a většina včelařů obhospodařuje více plně obsazených úlů, proto můžeme v době prodejních akcí v supermarketech, kdy je ve slevě cukr krystal nebo krupice, vidět upocené chlapíky s plným nákupním košíkem pouze cukru. Buďme k nim tolerantní, většinou to není překupník, ale včelař!
